Květinostesk. Silný debut Michelle Losekoot

Původně měla recenze podtitul Debut, jak má být, ale to mi přišlo poněkud laciné. Jenže ono to prvotinu velké čtenářky vystihuje více než dobře.

Až teď tomu rozumím. Stesku po květinách. Všichni chceme jen trochu toho lidského tepla.

Od novely Michelle Losekoot čekejte úsporný styl, krátké, silnými pocity naplněné věty a hlavně niterní zpověď, která sálá z každé myšlenky. Květinostesk je vlastně rozhovorem dcery s matkou, dcery, které chybí mámin cit, mateřská láska. Nečekejte ale výčitky, k nim se Michelle neskloní. Právě naopak, je to ona, které se snaží dokázat, že je tou silnou, která si poradí sama bez rozvedených rodičů, která nepotřebuje máminu pomoc, nepotřebuje číst její dopisy a hltat její slávu. Ano, občas sklouzne k sentimentu, občas se do myšlenek trochu zamotá, ale včas zatáhne za záchrannou brzdu a je “zpět ve hře”.

Květinostesk je především příběhem dilemat. Rozhodnutím mezi láskou ke zralé ženě a mladému muži (hádáte správně, vybere si obě). Jenže přemýšlivý čtenář tuší, že to takto nemůže trvat věčně a vztahy spějí k tragickému konci. Stejně rychle, jako celá prvotina. Ta má devadesát stran a dobře se čte, takže ji zvládnete za jeden, dva večery.

Facku na konci naštěstí dostane jen hlavní hrdinka. Autorka dozajista ne, ta naopak získává velký respekt a ode mě alespoň virtuální květiny.

Má vázu, ne s růžemi, ale s liliemi, ne doma, ale v hotelovém pokoji, ne z lásky, ale z úspěchu.

A ještě malou poznámku na konec. Kniha vznikla jako bakalářská práce na Literární akademii. Tak už se těším na tu magisterskou.