Kristina Ohlssonová – Nechtění

Po Levhartovi jsme se dostal k další, již v březnu vydané, detektivce ze severské stáje nakladatelství Kniha Zlín. Debut vystudované politoložky Kristiny Ohlssonové postavilo samo vydavatelství na úroveň kultovního Nesbøho, ale myslím, že to byl pouze marketingový tah. Ale pěkně popořádku.

Příběh a zápletka románu Nechtění zaujmou. Vše začíná zmizením malé Lilian z vlaku do Stockholmu. Pár stanic před konečnou jej opustí její maminka Sara a zmešká odjezd. Do cílové stanice sice dojede taxíkem, ale dceru na nádraží nenajde a v životě ji už neuvidí živou.

Policisté se nejdříve zaměří na otce dítěte, se kterým se Sara rozvádí a který ji fyzicky týrá. Směr je to však špatný, což se čtenář brzy dozvídá, protože pachatelem je tajemný muž, který ovládá svou přítelkyni, svou Panenku.
Lilian je po dvou dnech nalezena mrtvá před nemocnicí v Umeå, vzdálené od místa únosu více jak 600 kilometrů.

Vyšetřování teď už vraždy se ujímá tým Alexe Rechta, jehož nejbližšími spolupracovníky jsou nadšený, ale v osobním životě zklamaný Peder a ke kriminálce nedávnou nastoupivší Fredrika, která je naopak zklamaná v životě pracovním. A tady bych se s laskavým svolením zastavil.

Popis osobních a pracovních problémů zabírá na detektivní román až příliš mnoho místa a času v knize a troufám si tvrdit, že především na škodu samotnému příběhu. Ano, je fajn vědět, že Fredriku práce nebaví, nebo že Peder nemá svou kolegyni rád. Ale proč je to v knize opakováno stále dokola? Proč musí čtenář první polovinu knihy neustále jen “poslouchat” fňukání Fredriky. Až jsem si říkal, proč tedy do práce chodí a měl sto chutí knihu “odložit” (jak se to vlastně dělá s e-knihou?).

Ale abych vás od Nechtěných neodradil, tak pokud překousnete několik nezáživných opakujících se pasáží, tak dostanete odměnu v podobě zajímavě se vyvíjejícího příběhu. Unesena je druhá holčička, teprve roční miminko. Tentokrát je nalezena v koupelně domu na předměstí Brommy a navíc je zavražděna mladá žena v Jönköpingu.

Mrtvé holčičky mají mnoho společného – na čele napsaný nápis Nechtěná, jsou nahé a bez vlasů. Místa nálezu – nemocnice a koupelna bystřejším čtenářům napoví motiv vraždy, takže jej i podle ohlasů v recenzích řada z vás odhalí dříve než kriminalisté. Což ale nevadí, příběh i tak graduje v rychlém tempu a konec je jak vystřižený z akčního filmu.

Těžko, těžko se mi román mladé autorky  Kristiny Ohlssonové (1979) hodnotí. Slušný příběh, velmi dobře vykreslené postavy, kniha má odpovídající atmosféru, postupně se zrychlující děj, který udrží čtenářovu pozornost, ale degraduje ji nevalná úvodní část.

Ne, nový Nesbø to není, ale velmi dobrá detektivka bezesporu ano.

Kristina Ohlssonová

Kristina Ohlssonová (1979) žije ve Stockholmu. Vystudovala politologii a pracovala mimo jiné jako analytička v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE), na švédském Ministerstvu zahraničních věcí a na švédském Policejním prezidiu. V minulosti publikovala odborné texty na téma izraelsko-palestinského konfliktu a zahraniční politiky EU. Svou literární kariéru zahájila v roce 2009 detektivním románem Askungar (Nechtění). Její druhý román Tusenskönor (Sedmikrásky) získal cenu Stabilopriset a byl v roce 2010 nominován na nejlepší švédský detektivní román roku. V letech 2011 a 2012 vyšly autorce další dvě díla: Änglavakter (Andělé strážní) a Paradisof er (Oběti ráje).