52 knih za 52 týdnů

Koncem loňského roku jsem byl v jistém citovém rozpoložení a poprvé v životě jsem si dal novoroční předsevzetí. Dokonce jich bylo šest, ovšem vesměs nesplnitelných.

Do šestice předem prohraných bitev se mi vloudila i jedna literární. Přečíst každý týden jednu knihu. Jak na tom jsem ve 41. týdnu?

  1. Miloš Urban – Praga piccola
    Můj oblíbený autor tentokrát vystřihl román z první republiky o slavné automobilce a smutném konci jednoho nerovného vztahu, o válce, naději a otcovské lásce. Četlo se dobře, jen mi přijde, že Urbanovi dochází dech.
  2. Kateřina Tučková – Žítkovské bohyně
    S Tučkové roste (nebo už vyrostla) hvězda nové české literatury, která s novou knihou nespěchá a důkladně studuje materiály. Na Bohyních to jde vidět.
  3. Jiří Hájíček – Selský baroko
    Styl psaní Hájíčka a Tučkové mi přijde velmi podobný. Výborná znalost reálií, v případě Baroka a Bohyní je navíc děj zasazen do doby komunistické totality, po které pátrají hlavní hrdinové. Každý z jiné příčiny, ale zjištěné skutečnosti jsou v obou dílech děsivé. Hájíčkův styl je úspornější, pohladí po čtenářské duši.
  4. Annelies Verbeke – Spi!
    Na první čtení nenáročné dílko belgické autorky, u nás vydané špičkovou Knihou Zlín. Na druhý pohled mimořádně vyzrálá novela s citlivým vhledem do myšlení dvou hlavních postav, které zdánlivě nic nespojuje, až na jejich chronickou nespavost.
  5. Jo Nesbø – Lovci hlav
    Představte si Nesbøho bez jeho hlavního hrdiny, ale ve stejném rytmu, propracované zápletce s nečekaným rozuzlením. Tentokrát je hlavním hrdinou headhunter – lovec hlav a jeho kořistí dokonalý úlovek a navíc jeho žena. Anebo je vše úplně jinak?
  6. Mari Jungstedtová – Neviditelný
    Další ze severských krimi, tentokrát od něžné autorky. Přesto s několika promyšlenými vraždami, ale s poněkud méně uvěřitelným motivem. Na Nesbøho nemá, ale jako čtení k vodě proč ne.
  7. Jean-Michel Guenassia – Klub nenapravitelných optimistů
    Pro mě kniha roku, naprosto fascinující pohled do intelektuálské Paříže viděné navíc pohledem dvanáctiletého maniaka do čtení, uhranutého lidmi kolem Sartra, kteří se schází v tajném klubu. Velmi čtivé, podmanivé, atmosférické a bravurně napsané.
  8. Jaroslav Rudiš – Národní třída
    Je to v cajku, není to v cajku? Nemůžu se rozhodnout, zda se mi nový Rudiš líbil, nebo ne. Úsporná novela o upoceném českém náckovství.
  9. Jiří Hájíček – Rybí krev
    Druhý Hájíček v tomto roce a opět skvělé čtení. Hájíček opět zabrousil do doby komunismu, do let před výstavbou jaderné elektrárny v jižních Čechách a zatopení jedné vesnice. S ní sleduje tragický příběh jedné rodiny, vztahu mezi otcem a synem, ale i lásky hlavní hrdinky. Ta se po letech vrací do Česka a čeká na ní kromě vzpomínek i nečekané odhalení. Silný příběh, opět mistrně napsaný.
  10. Dawn Frenchová – Tak trochu úžasní
    Ve Velké Británii je to bestseller, na mě tak úžasný dojem neudělal. Předem očekávatelné vztahy v rodině, pubertální dcera na zabití, druhá míza manželky, nezájem unaveného manžela a náctiletý synek, který se netají svou menšinovou sexuální orientací. Ale nakonec se vše tak proplete a dobře dopadne, takže se výtisků prodá slušné množství.
  11. Jonas Jonasson – Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
    Pokud se jmenujete Jonas Jonasson a rozhodnete se napsat román, tak to musí být vtipné. Stoletý stařík je ovšem nejen vtipný, on je okouzlujícím pohledem na vše zásadní, co se stalo za posledních skoro sto let od narození Allana Karlssona. Ten v den svých stých narozenin uteče z domova důchodců před všemi gratulanty a začnou se dít věci. Jonasson vyprávění z dnů po kulatém jubileu prokládá životními příběhy nezdolného Allana, který se svým mottem Bylo, jak bylo a bude jak bude postupně pozná všechny slavné postavy 20. století. Mimořádně vtipná kniha o švédském Forrestu Gumpovi.
  12. Éilís Ní Dhuibhne – Lišák, vlaštovka a strašák do zelí
    Tak trochu ženský román s hlavním hrdinkou žijící ve zlaté kleci a toužící napsat velký román. Docela dlouhé s několika liniemi příběhů, tragickými i sladkými konci. Ale ano, slušné čtení s reáliemi soudobého Irska.
  13. Mari Jungstedtová – Této tiché noci
    Další případ pro detektiva Knutase a taky pro novináře Berga. Neurazí, nenadchne, jak trefně napsala Sibiřanka.
  14. Henning Mankell – Číňan
    V soutěži o počet zavražďěných na jednom místě bude Číňan atakovat první pozice, uvěřitelnou zápletkou už to bude horší. Přesto. Číňan je na detektivku kolosální dílo s dramatickým rozuzlením. Ale přesto. V mnoha směrech a není to jen motiv, pokulhává. Řada docela důležitých okolností není vysvětlena (mrtvý chlapec, červená stužka). Škoda.
  15. Kateřina Tučková – Vyhnání Gerty Schnirch
    Pro mě naprosto výjimečná, vyspělá, dokonalá kniha, český román roku. Tučkové styl zraje jako víno a už teď nezbývá než se těšit na její další literární drahokam.
    Fiktivní příběh brněnské Němky Gerty je popisem osudu jedné z mnoha obětí války. Oběti, na kterou Češi pohlíží jako na poraženou, na tu, která si to zasloužila. A kterou tu musí trpět. Je to rovněž neskonale citlivý pohled na vztah mezi matkou a dcerou. Příběh o lásce, odcizení, marnosti i odpuštění. Brzy blíže v recenzi.
  16. Cormac McCarthy – Tahle země není pro starý
    Existenciální thriller o nalezeném pokladu, který se nakonec stal vstupenkou do nebe / pekla. Thriller ve stylu “noir”, ze kterého přímo dýchá ponurá filmová atmosféra a to jsem film podle této předlohy neviděl. Drsné a skvělé.
  17. No a pak to přišlo, pak jsem se rozhodl začíst se do detektivek s Harry Holem. Takže.
    Jo Nesbø – Netopýr
    V prvním díle zatím neukončené série odjíždí poněkud nekonvenční osloský kriminalista Harry Hole do australského Sydney, aby zde pátral po vrahovi norské dívky. Pravým důvodem ovšem bylo potřeba tohoto alkoholika uklidit co nejdál z Norska (mimochodem, v dalších dílech se Harry dostane do dalších koutů světa). Už teď mohu prozradit, že Nesbø a jeho hrdina zraje s dalšími romány jako víno. Netopýr je spíše průměrná detektivka.
  18. Jo Nesbø – Švábi
    Druhý román napsal Nesbø již před patnácti lety a Holea tentokrát poslal do thajského Bangkoku, kde byl nalezen zavražděný norský velvyslanec. Švábi jsou o třídu lepší než Netopýr,  Nesbø skvěle vystihuje tempo Bangkoku a příběh je napínavější a se zajímavějším rozuzlením. To nejlepší si však Nesbø nechává do dalších dílů série.
  19. Jo Nesbø – Nemesis
    Oblíbený norský autor detektivek zvolil pro svůj čtvrtý román s Harry Holem stejný název jako Agatha Christie pro román se slečnou Marplovou. Pokud si říkáte, proč jsem jeden díl přeskočil, tak vězte, že ne. Třetí díl s názvem Červenka nese smrt dosud nebyl do češtiny přeložen.
    Nemesis se mi z Holeovek líbí nejvíc. Dramatický úvod a zajímavá zápletka, do děje výborně zapadají i nové postavy, především Harryho nová kolegyně Beáta.
  20. Jo Nesbø – Pentagram
    Jestli byl kdy Harry Hole na dně, tak je to právě v úvodu páté holeovky. Zbědovaný, ležící na podlaze svého bytu a před sebou poslední dva týdny jako zaměstnaný detektiv. Ale v Oslu se dějí takové věci, že šéfovi kriminálky nezbude nic jiného, než poslat Harryho na místo činu. Z jedné vraždy se nakonec vyklube aktivita sériového vraha, a z Pentagramu Harryho zúčtování s kolegou.
  21. Jo Nesbø – Spasitel
    Spasitel je jiný. Je z velké části vyprávěn ne z pohledu nekonvenčního kriminalisty, ale z pohledu vraha, Spasitele ze Záhřebu. Že se s ním Harry střetne, je více než jisté…
  22. Jo Nesbø – Sněhulák
    Proč zmizela Birte Beckerová? A proč jí na zahradě někdo postavil Sněhuláka? Za zdánlivou legráckou se skrývá něco mnohem děsivějšího a tajuplnějšího. Harry Hole na to ovšem přijde i s novou kolegyní Katrine.

Dále Nesbø napsal Levharta (vychází v listopadu 2013), Přízrak (vyjde příští rok) a letos vydal zatím poslední holeovku Policie, která v Česku vyjde napřesrok.

Každopádně se mám co snažit, abych 52 knih za 52 týdnů přečetl a dohnal pořádný skluz.

One thought on “52 knih za 52 týdnů

  1. Sidonie

    To není vůbec špatné skóre. Kdyby takhle četli všichni….Mimochodem, Žítkovské bohyně si chci hodně moc přečíst. A moje doporučení – třeba Herta Müllerová – Rozhoupaný dech, Jerzy Kosiński – Nabarvené ptáče, Julia Francková – Polednice, Elfriede Jelinek – Milovnice, Jonathan Littell – Laskavé bohyně. A nebo třeba Bílý tesák. 🙂

    Reply

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *