Monthly Archives: February 2016

Recenze Není co závidět od Barbary Demick

Severní Korea.

To je země, které tuzemští komunisté závidí, jaký si v ní Kimové dokázali udělat pořádek. Ve které je čisto, pořádek, lidé milují své vládce a nenávidí západní svět. Země, kde by chtěli komunisté žít. To je ale nedorozumění, naši rudí nezávidí život obyčejným Severokorejcům, ale jejich vládcům. A to je sakra rozdíl.

Nejstřeženější země světa

Severní Korea je nejtajemnější zemí světa. Po desetiletí izolovaná, bez běžné turistiky, bez možnosti vyjet do ciziny bez schválení úřadů. Země, která své občany drží jako v kleci po celý život. Co kdyby se chtěli třeba v Jižní Koreji chlubit, jak se mají dobře?

Zemi vládne již desítky let klan Kimů. Po Kim-Ir Senovi (od 1945) a Kim Čong Ilovi (to byl ten v něčem jako teplákách) je v čele státu výrazně opuchlý magor se směšným účesem Kim Čong-Un. Naděje, které do něj vkládal svět, velmi rychle zažehnal. Možná ani nemá na vybranou. Občas někoho pro výstrahu nechá popravit, klidně i z rodiny a z nejvyššího vedení armády, nebo Strany Práce. Velmi často se fotí obklopen lidmi s notýsky.

Toto je oficiální image země, kterou v Česku nejvíce “propaguje” na svém Twitter účtu Poslední skaut. A teď ke knize.

Šest osudů z největšího vězení světa

Novinářka Barbara Demick byla několikrát v zemi, žila a pracovala řadu let v sousední Jižní Koreji a především se bavila se severokorejskými uprchlíky. Z jejich výpovědí pak sestavila pozoruhodnou knihu o totalitním pekle na korejském poloostrově.

Je to novinářským, dokumentárním a především velmi čtivým stylem napsané dílo o osudech šestice postav, šesti rodin ze Severní Koreji.

Kniha o období velkého hladomoru v devadesátých letech 20. století, jehož konec glosuje jedna z hlavních postav lakonickým „Nikdo již neumíral, protože všichni, kteří měli umřít, už umřeli.“

Kniha o touze po lásce, svobodě a nenávisti vůči totalitnímu režimu.

Kniha o lžích, kterými severokorejský totalitní režim od malička krmí své občany.

Kniha, ve které režim vykreslený Georgem Orwellem ve slavném románu 1984, nabývá reálných rozměrů.

Kniha o lidech, kterým není co závidět. Aspoň do té doby, než se z vězení jménem Severní Korea dostanou. Doporučuji k přečtení všem po návratu komunismu volajícím.

Barbara Demick – Není co závidět. Obyčejné životy v Severní Koreji

Vydala: Kniha Zlín v roce 2014
Překlad: Lee, Eva
Popis: 1× kniha, brožovaná, 354 stran, 13,5 × 19 cm, česky

E-knihu koupíte za cca 200 Kč.

Proč si přečíst Není co závidět?

  • jedna z mála knih o životě obyčejných lidí v totalitní zemi
  • bohužel stále aktuální
  • kdybyste si mysleli, že se máte špatně
  • čtivá
  • očividně pečlivá práce autorky

Právě čtu I. – Urban, Nesbo i Katzenbach

Jako správný čtenář mám rozečteno vícero knih. Aktuálně je to poslední román Miloše Urbana, nový Nesbo a “starý” Katzenbach.

Miloše Urbana nevynechám a i po mírném zklamání z detektivní novelky Přišla z moře, jsem se pustil do sci-fi prvotiny Urbo Kune. Někde v Praze existuje město ve městě tohoto názvu a dějí se v něm podivné věci. Za mě, jakožto science fiction literaturou nepolíbeného docela dobrý.

Nesboho Syn se těší velmi dobrým recenzím a má proč. Unaveným z holeovek přijde hlavní hrdina Sonny k duhu. Útěk z vězení, rodinná pomsta a vcelku chytrá zápletka čtenáře detektivek potěší.

Kupodivu jedinou e-knihou na mém aktuálním čtecím seznamu je Analytik od Johna Katzenbacha. Zatím mám za sebou pouze úvod (na počet stran se u e-knih nehraje, takže dejme tomu 7 procent) a hned pořádný rozjezd v podobě záhadného výhružného dopisu hlavní postavě. Tou je psychoanalytik z třicetiletou praxí, říkejme mu Ricky, protože se tak jmenuje. Dopis je docela dlouhý, sebevědomý až se tomu nechce věřit, ale když pisatel splní hned první hrozbu, tak se Ricky musí obsahem psaníčka zabývat. Když už ne, tak proto, že mu, nebo jeho blízkým hrozí do dvou týdnů smrt. Pokud pisatele nenajde.

Příště recenze na životy pod taktovkou Kimů v Severní Koreji.